Epitafy Jaromíra Nohavici

(doplnil Ondřej Fiala)
U žen líhal,
sklínky zdvíhal,
z vody říhal,
na dort číhal,
zuby stíhal,
metr stříhal,
nedostříhal.
Karel Plíhal.

Zde leží mozek, játra a plíce,
hádejte od koho?
Od Nohavice.

Ani krůpěj rosy,
ani žádná kaňka,
přezujte se, prosím,
hrobka Standy Daňka

(doplnil Ondřej Fiala)
Vzdech jde ze rtů,
konec žertů,
po koncertu,
sedm čertů,
koho vzalo?
Vláďu Mertu!

Tornádo Marie,
to byla sranda,
daleko horší je
Hurikán Janda.

Tak už jsi na božím súdě,
teď mudruj,
taký je Jahelko úděl
judrů.

(zaslal Tom Vrba)
Zlatý hlas,
der die das.
Zlatý punc,
Gott mit uns.

(zaslal Standa Rataj)
Pěkně vedle sebe
Eben, Eben, Eben!

(zaslal René Vedra)
Měkká buď jim rakvičko,
netlač ani trošku.
Spěte líčko na líčko,
Kotvalde a Hložku.

Zde leží po opici
v rakvi vrak z Nohavici.

U žen i polo-žen
v životě líhal,
zde nyní položen
spí Karel Plíhal.

(zaslal Zigi)
Toto je hrob společný,
leží tady vedle sebe:
Michal, Jupp a Konečný.

Škodolibě se chichotal
osudu Dona Quijota
a skončil stejně.
Tichota.

Náhrobek pro Pavlínu Jíšovou
Jak málo člověk zmůže,
když růže leží v hrobě,
jsi-li však bože mužem,
vezmi ji prosím k sobě
a přitul se k ní malinko,
spi sladce naše Pavlínko.

Přestal hrať?
Bať.
Ať.
Nagy.

V Holomóci smutek majó,
skončil další fet, náš Kájo.

Nejmladší z nejmladších pláčí,
neb zemřel Procházka mladší.

(zaslal Johny Mnemonic)
Lehával jsi na břiše
a teď ležíš na oušku.
Měl jsi býti potichu,
Miroslave Janoušku.

Ač potlučen,
nepoučen
z pouček
So-u-ček.

Náhrobek pro časopis Melodie
Dozněla dávná melodie,
odlétli kosi,
na hrobem vlčák vyje:
"Horáčku, Klosi..."