Povídka pouze ze slov začínajících na P

Pitomý pátek

Pátek. Patnáctého prosince. Prší. Pan polesný Petřina pospíchá promoklou pasekou popřát příteli Pekárkovi, protože Pavlína Pekárková porodila Pekárkovi potomka. Přes protesty Pekárka pojmenovali pachole Petr. „Pánbůh požehnej”, povídá Petřina, „pěkný pořízek”. Připíjejí pálenkou potají pálenou pod podlahou primitivního příbytku. „Píše”, povídá Petřina, „pětaosmdesát procent”, přitaká Pekárek podávajíc plné poháry. „Pořád pijete”, povídá Pavlína, přebalujíc přitom podělaného potomka papírovými plenami Pampers. Přebaleného Petra povitého povianem pokládá Pavlína Pekárková před pec. Pec plápolá posledním posmoleným polenem.

Ponenáhlu poleno praskne, plamen prskne, podpálí peřinku Petříka. Potomek pláče. Podnapilý Pekárek poleje povijan pálenkou. „Proboha!” Pavlína překřičí plameny. „Podívej pitomče, pálenka podporuje plameny!” Popadne placatici pálenky, praští Pekárka po palici. Pekárka pohotově pohltí plameny. Plápolající Pekárek popadne potomka, přetrhne provázek převázaný přes peřinku. Povytáhne Petra, pohodí prázdný povian, přeskakuje piano. Pospíchá potopit postavy pod proud potoka. Plameny pohasly. Pekárek i Petr přežijí prosti popálenin. Přitom: Pitomec Pazdera přeskakuje potok. Přichází příležitostně pogratulovat. Přelézá Pekárkův plot před právě přibíhajícím pitbulem. Pitbul potahá pokousaného Pazderu podél potoka, potom pohodí postavu před pískoviště. „Pěkné přivítání”, povídá Pazdera podávajíc pokousanou pazouru.

Pavlína převezme Petra, přiloží prs, pachole pije. Polesný Petřina podupává po plamenech. Plameny přestávají plápolat. Potom převáže Pazderovi posápanou pravou paži pruhem plátna. Pekárek přivazuje pitbula. Pitomý pes. Pokousal pouze pošťáka. Proč pokousal Pazderu? Poděsily psa plameny? Pravděpodobně. Polesný prochází průsekem, prosekaným prostředkem pralesního porostu, pokáceným pracovníky pomocného Píseckého praporu. „Přestanu pít pálenku”, povídá polohlasem. Pitomý pátek.